V Abú Simbelu se nachází dva rozsáhlé skalní chrámy, které jsou mnohdy považovány za ty nejkrásnější z celého Egypta. Při pohledu z dálky připomínají Ayersovu skálu v Austrálii a to nejen díky tvaru, ale i optickým vlastnostem – v průběhu dne postupně střídají barvy od šedavě rudé přes růžovou a žlutobílou až po ohnivě rudou.

Chrám Ramesse II.

U vchodu do prvního chrámu sedí čtyři dvacetimetrové impozantní sochy Ramesse II., faraóna, který nechal tento chrám postavit. Zobrazují jej v různých etapách života od mládí až po stárnoucího muže. Samotný chrám je zasvěcen bohu Hórovi i Ramesseovi II., který i uvnitř nechal rozmístit řadu svých zpodobnění.

Prohlídku znepříjemňují davy turistů, díky kterým není vstup dovnitř vůbec jednoduchou záležitostí – kdysi úzkým vchodem procházel kvůli uctění boha Hóra pouze sám faraón, dnes se jím cpou stovky turistů denně.

Chrám Nefertari

Nefertari byla „velkou královskou manželkou“ Ramesse II. užívající oproti ostatním manželkám mnohem významnějšího postavení. Doprovázela faraóna při státních i náboženských příležitostech, a proto jí ještě za jejího života byl zasvěcen menší z chrámů v Abú Simbelu.

Stejně jako její manžel však chrám sdílí ještě s jiným božstvem – s bohyní lásky Hathor, se kterou je často ztotožňována (je zpodobňována s rohatou korunou bohyně na hlavě).

Přesun chrámů v Abú Simbelu

Dnešní umístění obou chrámů není původní. Přestože jsou vytesány do skalních masivů, byly v minulém století přesunuty z jejich původní polohy asi o 20 kilometrů dál. Bylo tak učiněno z jednoduchého důvodu – kdyby zůstaly na svém původním místě, dnes by se nacházely pod hladinou Velké asuánské přehrady.

Egyptská vláda a především pak organizace UNESCO se zasloužily o jejich přesun, který celkem stál 42 milionů amerických dolarů. Chrámy byly rozřezány na více než tisíc kvádrů, z nichž některé vážily i 30 tun, převezeny a znovu složeny na železobetonovou konstrukci.

Přestože se o tom ve většině turistických průvodců nepíše, došlo při sestavování chrámu Ramesse II. k chybě a paprsek slunečního kotouče osvětluje s rozdílem jednoho dne oproti původní stavbě. Oficiální místa se tento fakt snaží zamlčet, ale místní průvodci ho rádi uvádějí návdavkem.