Baksheesh

Baksheesh [bakšiš] je určitý úplatek, spropitné či almužna. Původ slova je v perském „bakshish“, což v překladu znamená „dar“. Vychází z islámské představy, že bohatství je především Alláhovým požehnáním a že bohatý člověk by neměl zpychnout, nýbrž se dělit o štěstí s ostatními. Egypťané považují všechny turisty za bohaté, tudíž se baksheeshe velmi rádi dožadují (v součtu je to pro ně velmi dobré finanční přilepšení).

Baksheesh jako úplatek

Uplatit lze v Egyptě prakticky kohokoliv od poslíčků přes policisty po hlídače v muzeích či památkách. Někde je to považováno jako běžné vstupné navíc – jen tam vlezete a už natahují ruku. Nejběžnější jsou tyto „poplatky“ kvůli focení tam, kde je to jinak zakázané. Hlídači tam za úplatek však dovolují fotit komukoliv a zavedou vás i tam, kam normálně turisté nesmějí (za baksheesh tam však vodí každého). Někteří jsou o něco více morální než ti ostatní, takže je před porušením pravidel lepší domluvit se s nimi předem, ale těch je minimum. V přepočtu vás uplacení jednoho hlídače může vyjít na cca 50 Kč, pokud ale fotí dlouhovlasá dáma a mile se na něj usměje, nemusí často platit vůbec nic.

Baksheesh jako spropitné

„Egyptské dýžko“ je velmi odlišné od toho, které známe u nás. V restauracích je už většinou ve výši 12 % započítáno do konečné ceny, takže tam ho platit nemusíte, ale naopak byste měli mít připraveno několik mincí a drobných bankovek za jiné služby (menší i nechtěné). Za nabídnutí něčeho, za nasměrování vás na hledané místo, za doporučení místa k fotografování, které už jste si sami dávno vyhlídli, po vás místní budou chtít baksheesh (nebo to aspoň budou očekávat).

Baksheesh jako almužna

Ať se vám to bude líbit nebo ne, v Egyptě se budete muset proti srdcervoucímu žadonění malých dětí silně obrnit. Na ulicích se totiž zcela běžně potloukají skupiny dětí, které prosí o baksheesh. Pokud jim vyhovíte, skupina žadonících se kolem vás rázem začne znatelně zvětšovat – z takové situace se dostává velmi složitě.

Smlouvání

Smlouvání je v podstatě egyptským národním sportem – smlouvá se prakticky všude. Pokud nebudete smlouvat, obchodníci k vám jistě nebudou chovat žádný respekt a navíc je tímto přístupem můžete urazit. Vyplatí se začít cca na čtvrtině nabízené ceny a v její blízkosti se co nejdéle držet. Díky smlouvání tak nakonec koupíte onen výrobek za třetinu nebo polovinu původní ceny. Často se stává, že nemusíte ani příliš smlouvat a na polovinu ceny se dostanete i jen díky popovídání si s obchodníkem. Nemějte obavy, že vás Egypťané budou považovat za držgrešli – smlouvání je běžným a téměř nutným obchodním rituálem. Nejlepší příležitosti k procvičení schopnosti smlouvat se nalézají na různých tržištích (např. káhirský Khan al-Khalili bazar či Souqu al-Goomaa). V restauracích ani hotelech se v naprosté většině případů nesmlouvá – cenu již mají přesně vypočtenou.

Šperky

Při nakupování šperků buďte velmi obezřetní. Obchodníci jsou sice velmi ochotní, ale za jakoukoliv službu navíc (úprava velikosti náhrdelníku apod.) si nechají k původní službě velmi výrazně připlatit. Kupujete-li něco z dražšího kovu, vezměte výrobek a na nějakém špatně viditelném místě ho škrábněte – to vám odhalí, zda není pouze postříbřený či pozlacený.

Náboženství

Devadesát procent Egypťanů se hlásí k sunnitskému islámu (státní náboženství), 7 % jsou koptští křesťané, zbylá tři procenta se sestávají pravoslavných, katolíků a Židů. Arabové jsou velmi zbožní lidé, a abyste je neurazili, je třeba se chovat uctivě a dodržovat určité zásady.

Modlitby

Pětkrát za den z minaretů zní hlas oznamující čas modlitby. Celá společnost se řídí v rámci těchto časových měřítek – svolávání k modlitbě uslyšíte i v rádiu.

Mešity

Do některých mešit je vstup zpoplatněn, ovšem do většiny je vstup zcela volný. Nejdříve se ale musíte vyzout – boty můžete nechat buď před oním svatostánkem, nebo si je vzít s sebou, v tom případě je ale musíte nést v levé ruce tak, aby jejich podrážky směřovaly k sobě. U populárních mešit stojí mladí Egypťané, kteří vám za určitý baksheesh dají na boty igelitový sáček (ten samozřejmě neste také v levé ruce).

Ženy

Ženy by se v mešitách měly chovat stejně jako na veřejnosti, navíc je ale nanejvýš vhodné, aby si hlavu zakryly šátkem a jejich ramena byla zahalena. Vlasy jsou pro místní velmi důležitým prvkem fyzické krásy a jejich zakrytím dáváte najevo, že se více soustředíte na duchovní věci než na pozemské touhy.

Ramadán

Během postního měsíce Ramadánu je naprostá většina obchodů i restaurací přes den zavřená, protože je věřícím zakázáno cokoli jíst a pít. Jelikož místní tvrdí, že po západu Slunce je Alláh nemůže vidět, tak právě večer začínají velké slavnosti – restaurace se předhánějí se speciálním menu, obchody jsou zásobeny k prasknutí. Dietologové by vám návštěvu během Ramadánu rozhodně nedoporučili, protože se vždy večer a v noci nepřejídají jen Egypťané, ale i turisté. Datum Ramadánu se vůči našemu kalendáři posunuje – v roce 2005 trval od 2. října do 1. listopadu. V roce 2009 trvá od 21. srpna do 19. září, v roce 2010 od 10. srpna do 9. září.