Podle posledních odhadů žije v Egyptě 75 milionů obyvatel. Většina z nich se zdržuje kolem řeky Nil, města jsou proto velmi přelidněna – v Káhiře se hustota osídlení blíží 40 tisícům obyvatel na kilometr čtverečný. Devadesát osm procent Egypťanů jsou Arabové. Pouhé 1 % Beduíni, Núbijci a Berbeři, zbytek jsou pak Řekové a Francouzi.

Beduíni

Beduíni jsou kočovní pastýři udržující si dodnes svůj tradiční způsob života. Celé kmeny putují pouští v oblastech Sahary a Sinaje za čerstvou potravou pro sebe i pro své kozy a velbloudy. V Egyptě takto stále žije více než 500 tisíc obyvatel.

Muži obstarávají potravu a vodu, starají se o zvířata a ve městech směňují maso, mléko a kůže za rýži, mouku, cukr a jiné potřebné věci. Ženy se kromě dětí starají o pravidelnou stavbu a údržbu stanů z kozích kůží. Když dojde k „rozvodu“ manželů, muži zůstává stádo, žena si nechává stan.

V čele kmenů stojí moudrý a vážený náčelník. Beduíni žijí velmi semknutým životem, ale i k cizincům jsou velmi pohostinní – pozvou je na několik dnů do svého tábora a chtějí po nich akorát informace o nových událostech v Egyptě a ve světě.

Núbijci

Národ Núbijců žije v oblasti severního Súdánu a jižního Egyptu. Dnes tvoří jen velmi malou část obyvatelstva obou zemí (celkem cca 495 tisíc), ale kdysi vybudovali jednu z nejstarších a nejvýznamnějších civilizací – království Kuš.

Toto království se rozkládalo od prvního nilského kataraktu jižně od Elefantidy k šestému kataraktu (cca od Asuánu po Chartúm). Egypťané jej později připojili ke své říši, přesto si však uchovalo do jisté míry svou nezávislost – po určitou dobu pak dokonce núbijští králové usedali na egyptský trůn (udrželi si vliv díky velkým ložiskům zlata).

Původní núbijské osídlení bylo zatopeno v roce 1970 Asuánskou přehradou. Její stavba si vyžádala přesídlení 60 tisíc lidí, ti si přesto snaží uchovat svůj původní životní styl (např. radu starších apod.). Zvyky a rituály tohoto etnika se téměř všechny točily okolo řeky Nil: Núbijci věřili v dobré říční duchy, kteří jim přinesou blahobyt; novorozeňata byla v Nilu koupána, aby získala sílu a touhu k životu; novomanželé po svatebním obřadu vykonávali v řece jeden očistný rituál po obřadu (samostatně) a jeden ráno po svatební noci (společně); a též zde byl smíván smutek po smrti partnera.

Nejznámější núbijskou památkou je zřejmě Abú Simbel. Ten se však nenachází na svém původním místě – to bylo společně s mnoha archeologickými nalezišti zaplaveno Asuánskou přehradou.

Berbeři

Berbeři jsou nepočetné etnikum žijící na severozápadě Egypta okolo oázy Siva. Nejsou kočovníci, dříve se živili především hrnčířstvím, dnes se jejich živobytí příliš neliší od zbytku obyvatel. Jejich život má pevný řád, celou komunitu řídí vážený „stařešina“.

Na rozdíl od Beduínů nejsou k cizincům příliš přívětiví. Snaží se vyvarovat jakéhokoliv vnějšího vlivu a chránit tak svůj tradiční způsob života. Skutečností však je, že se sice snaží od Egypťanů distancovat a stát považují pouze za něco, co jim stěžuje život, ale jinak se začínají zbytku populace velmi podobat. Dnes už původní bohatě vyšívané šaty či používání berberského jazyka tamazigh moc neuvidíte.